Moje první dobrodružná cesta vedla s kamarády do teplickoaršpašských skal. Bylo mi asi 16 a poprvé jsem spal pod širákem. V baťohu spacák, místo karimatky jen kus igelitu ale hlavně spousta zbytečného oblečení a jiných věcí. Není divu, že celodenní nošení takového baťohu vás po pár dnech dostane do stavu, kdy si říkáte „Pitomá turistika“. V podobném duchu jsem absolvoval i svůj druhý trek v tomtéž roce, což byl přechod Nízkých Tater a Slovenského Ráje. Tehdy se jednalo spíš o mladickou nerozvážnost, kterou vyvažovalo nekonečné nadšení.
S dalšími cestami postupně získáváte zkušennosti a balíte si čím dál tím méně zbytečností. Navíc si i na soustavnou zátěž zvyknete.
Přes nechuť k těžkým batohům jsme po letech s kamarády nosili do divočiny i stany. To začalo, když jsme poprvé vyrazili do Rumunských hor a nevěděli, co nás čeká. Při třetí návštěvě jsme se již rozhodli pro tzv. „kabanovku“ (kabana=horská chata). Spaní na horských chatách ušetří spoustu kil. Na druhou stranu to znamená občasný sestup z horského hřebene ke kabanám, které se většinou skrývají mírně pod kopci. To však za ušetřená kilech na zádech stojí. Postupně jsme brali stále méně a méně věcí. Vzpomínám si, že při výpravě do ukrajinských Karpat jsem vyměnil i svoji zrcadlovku za kompakt do kapsy. Jednoduše čím lehčí záda, tím větší radost z cest a svoboda pohybu.
Jistě, když plánujete delší pobyt mimo civilizaci, bez potřebného vybavení se neobejdete. V Evropě je však možné i v případě špatného počasí vždycky ustoupit do civilizovanějších míst a situaci vyřešit. Ale to je všechno věcí osobního přístupu a způsobu cestování, jaký každého baví.
Já osobně preferuju přístup „Čím méně, tím lépe“. Řídím se heslem: „Co jsem si zapomněl vzít, to nepotřebuju“. Případné komplikace se dají řešit operativně.
I na cestu kolem světa jsem chtěl jet v alpském stylu. To znamená „Na lehko“. Zátěž se kterou můžu chodit celý den po městě nebo po horách. Rozhodl jsem se, že všechny věci se mi musí vejít do malého batohu včetně zrcadlovky se dvěma objektivy. Do batohu, který není třeba v letadle dávat do zavazadlového prostoru. Plán byl každou druhou noc strávit v hotelu. To znamená pravidelnou možnost vyprání použitých věcí. Funkční prádlo schne rychle, tudíž stačí 2 kusy. Nakonec jsem se dostal asi na 5 kg bez foťáku. Nutno dodat, že nejvíce z této váhy tvořil vlastní batoh a sportovní boty, které jsem měl kromě sandálů s sebou. Ale i tak jsem zjistil, že nesu zbytečnosti. Ručník v každém hotelu je a dostanete jej i v každém lůžkovém vagonu. Ten svůj miniaturní jsem ani nerozbalil. Jedno ze tří triček by se také dalo ušetřit. Přemýšlím také o botách. Kratší treky v horách by se daly zvládnout v pevných sandálech a standardní sandály by bylo možné nahradit lehkými žabkami. To si pro příští etapu nechám ještě projít hlavou.
Největší zátěží tak zůstává foťák, ale to zatím nehodlám měnit. Několikrát jsem ho nechal na hotelu a spolehl se na mobil. Ve večerním nedostatku světla to není to pravé ořechové.
To nejdůležitější je však zachovat si nadhled:-). Lehkému cestování zdar.