Kanibalové jedí lepidlo na tapety

Jayapura je nejvýchodnějším městem provincie Západní Papua i celé Indonésie. Leží u jezera Sentani. Na jeho břehu se pravidelně koná kulturní festival s názvem Papeda. Papeda je tradiční papuánský pokrm. Připomíná lepidlo na tapety. To jsem prostě musel ochutnat. Read more „Kanibalové jedí lepidlo na tapety“

Lidožroutská babička vaří fantasticky

Papua je ostrov bývalých kanibalů. Západní půlka patří Indonésii. Raja Ampat je papuánský korálový ráj. Splnil se mi sen. Spát v chatrči pod palmami nad šplouchajícím přílivem. Kuchyni tam vládla lidožroutská babička. Vařila fantasticky. Read more „Lidožroutská babička vaří fantasticky“

V Indonéské nemocnici můžete snadno padnout do chomoutu

Pohled do mobilu, pár nepozorných kroků, díra v chodníku. Vražedná kombinace. Noha naštěstí zůstala celá. Jen ze dvou míst crčela krev přes černé bláto. Nemocnice, šití, převaz, sestřička na lovu. Jen tak tak, že jsem neskončil v chomoutu.

Read more „V Indonéské nemocnici můžete snadno padnout do chomoutu“

Spali jste už v rakvi?

Tedy pardon. V kapsli. Začalo to v Japonsku. Přepracovaným manažérům se nechtělo po práci vracet domů. Raději se uložili do hi-tech rakví nedaleko svých kanceláří. Dnes se kapslový fenomén šíří po celém světě. Nahrazuje společné pokoje hostelů. To jsem prostě musel vyzkoušet.

Read more „Spali jste už v rakvi?“

Barevný slum milionářů z chatrčí

Indonéský Malang je druhým největším městem východní Jávy. Jodipan, malá čtvrť barevných domečků u řeky, leží přímo v centru. Špinavý a páchnoucí slum se proměnil v místo, které žádný návštěvník města nemůže minout. Jak je to možné? Read more „Barevný slum milionářů z chatrčí“

Do Bangkoku jedině s „babou“ !!!

Bangkok. Budhistické chrámy, mrakodrapy ze skla a betonu, vodní kanály, voňavé tržnice. A také pověstný noční život plný atraktivních sexy dívek. Bary, masážní salony. Pro osamocené muže velice nebezpečné místo! Read more „Do Bangkoku jedině s „babou“ !!!“

2 dny v multikulturním kotli

Kuala Lumpur. Metropole Malajsie. Město mnoha kultur. Odpoledne v hinduistické svatyni, noc v čínské čtvrti a večer s muslimskou rodinou. Místní vám řeknou nejlíp, jak to u nich chodí Read more „2 dny v multikulturním kotli“

Procházka v oblacích na ostrově orlů

Cesta z království Buddhy do království půlměsíce. Bollywoodský zážitek na trajektu. Langkawi, ostrov orlů. Sky Bridge v oblacích nad tropickou džunglí. Impozantní výhledy, když matka příroda dovolí. Read more „Procházka v oblacích na ostrově orlů“

Chceš vidět ráj? Zaplať a kochej se!

Pláže lemované oblými skalisky. Palmy s kokosovými ořechy nakloněné nad bílým pískem. Blankytně modré moře omývající břeh zpěněnými vlnami. Taková je evropská představa ráje. Chtěl jsem jej vidět z výšky. Read more „Chceš vidět ráj? Zaplať a kochej se!“

Silvestr v Bangkoku

Bangkok. Město budhistických chrámů a svatých míst. Také město neřesti a placeného sexu. Město, které nikdy nespí. Ulice Khao San je jedním z míst, kde noc je stále mladá. Jaké to tam bylo na Silvestra?
Read more „Silvestr v Bangkoku“

Podzemním tunelem do Thajska a město s největší svíčkou na světě

Hranice z Laosu do Thajska jsme překročili zvláštním způsobem. V betonovém tunelu pod zemí. Ve městě Ubon Ratchathani mají největší svíčku na světě, málo bílých turistů a vlídné lidi. Co víc si přát první den v další zemi. Read more „Podzemním tunelem do Thajska a město s největší svíčkou na světě“

Chrám kultu penisu říše Angkor, kde Lara Croft nebyla

Vat Phou v jižním Laosu. Hinduisticko budhistický komplex khmerské říše. Uctívající jednoduchou symboliku života. Tajemný, tichý, nepřecpaný turisty. Na rozdíl od kambodžského Angkor Vatu sem Lara Croft nedorazila. Read more „Chrám kultu penisu říše Angkor, kde Lara Croft nebyla“

Srp, kladivo a Buddha

Lidově demokratická republika s vládou jedné strany. Rudé vlajky se srpem a kladivem na každém rohu. Ale také tisíce a tisíce Buddhů a úchvatné chrámy z betonu. I takový je Laos. Read more „Srp, kladivo a Buddha“

Proč je laoská káva nejlepší? Roste mezi vodopády.

Divoká džungle s pohádkovými vodopády. Rázovité vesničky s domy na kůlech. Kávovníkové plantáže ukryté v tropickém lese. Takové je Bolaven Plateau v jižním Laosu. Místo, kde se pěstuje ta nejlepší káva. Read more „Proč je laoská káva nejlepší? Roste mezi vodopády.“

Tuk-tukem za Buddhou

Sepnete dlaně a ukloníte se. Prsty se lehce dotknou čela. Tak začíná každý kontakt s místními. Navozuje vzájemnou úctu. Laos je budhistická země. Okolí Thakheku je provrtáno množstvím jeskyní. Mnohé z nich slouží jako budhistické svatyně. Dosáhneme osvícení? Read more „Tuk-tukem za Buddhou“

Štědrý den v autobusu plném zelí. K Mekongu s tajfunem v zádech.

Noc na pryčně vietnamského vlaku byla za námi. Autobus do Laosu byl plný zelí a mrkve. Tajfun bičoval vietnamsko-laoskou hranici. V údolí řeky Mekong už byl klid. Štědrý den i večer s asijskou příchutí. Read more „Štědrý den v autobusu plném zelí. K Mekongu s tajfunem v zádech.“

Hanoj není pro pěšáky. Její duch vás ale pohltí.

Stará Hanoj je bludiště úzkých uliček a skrytých průchodů. Všude plno lidí, kol, skútrů i aut. Musíte být stále ve střehu. Jsou zde však i místa, kde lze najít klid, mír a ticho. Nejlepší jsou ale hanojské úsměvy. A káva… !!! Read more „Hanoj není pro pěšáky. Její duch vás ale pohltí.“

Cesta do ráje je trnitá, ale stojí za to

Ha Long Bay je vietnamský turistický ráj. Vidět jej z nadhledu však není zadarmo. Musíte prolézt tmavou dírou, uplatit čarodějnici, překonat trojhlavého psa, přelézt plot, zdolat prudký svah a trnitou džungli. Ale stojí to za to. Read more „Cesta do ráje je trnitá, ale stojí za to“

Psy jíme, co je na tom divného? Malé ohlédnutí za Čínou.

Nanning byl posledním místem mojí čínské cesty. Město samotné příliš zajímavé není. O to zajímavější byla diskuze s mojí kamarádkou a couchsurfingovou hostitelkou Ying. Mimo jiné i o psech na jídelníčku. Read more „Psy jíme, co je na tom divného? Malé ohlédnutí za Čínou.“

Mrtvá sezóna u Jihočínského moře

Překročil jsem Obratník Raka. Po 12 000 km jsem narazil na něco, na co jsem dříve nebo později narazit musel. Vzduch 30, voda 30. Co si přát víc. V půlce května tu ale byla mrtvá sezóna. Read more „Mrtvá sezóna u Jihočínského moře“