Podzemním tunelem do Thajska a město s největší svíčkou na světě

Hranice z Laosu do Thajska jsme překročili zvláštním způsobem. V betonovém tunelu pod zemí. Ve městě Ubon Ratchathani mají největší svíčku na světě, málo bílých turistů a vlídné lidi. Co víc si přát první den v další zemi. Read more „Podzemním tunelem do Thajska a město s největší svíčkou na světě“

Chrám kultu penisu říše Angkor, kde Lara Croft nebyla

Vat Phou v jižním Laosu. Hinduisticko budhistický komplex khmerské říše. Uctívající jednoduchou symboliku života. Tajemný, tichý, nepřecpaný turisty. Na rozdíl od kambodžského Angkor Vatu sem Lara Croft nedorazila. Read more „Chrám kultu penisu říše Angkor, kde Lara Croft nebyla“

Srp, kladivo a Buddha

Lidově demokratická republika s vládou jedné strany. Rudé vlajky se srpem a kladivem na každém rohu. Ale také tisíce a tisíce Buddhů a úchvatné chrámy z betonu. I takový je Laos. Read more „Srp, kladivo a Buddha“

Proč je laoská káva nejlepší? Roste mezi vodopády.

Divoká džungle s pohádkovými vodopády. Rázovité vesničky s domy na kůlech. Kávovníkové plantáže ukryté v tropickém lese. Takové je Bolaven Plateau v jižním Laosu. Místo, kde se pěstuje ta nejlepší káva. Read more „Proč je laoská káva nejlepší? Roste mezi vodopády.“

Tuk-tukem za Buddhou

Sepnete dlaně a ukloníte se. Prsty se lehce dotknou čela. Tak začíná každý kontakt s místními. Navozuje vzájemnou úctu. Laos je budhistická země. Okolí Thakheku je provrtáno množstvím jeskyní. Mnohé z nich slouží jako budhistické svatyně. Dosáhneme osvícení? Read more „Tuk-tukem za Buddhou“

Štědrý den v autobusu plném zelí. K Mekongu s tajfunem v zádech.

Noc na pryčně vietnamského vlaku byla za námi. Autobus do Laosu byl plný zelí a mrkve. Tajfun bičoval vietnamsko-laoskou hranici. V údolí řeky Mekong už byl klid. Štědrý den i večer s asijskou příchutí. Read more „Štědrý den v autobusu plném zelí. K Mekongu s tajfunem v zádech.“

Hanoj není pro pěšáky. Její duch vás ale pohltí.

Stará Hanoj je bludiště úzkých uliček a skrytých průchodů. Všude plno lidí, kol, skútrů i aut. Musíte být stále ve střehu. Jsou zde však i místa, kde lze najít klid, mír a ticho. Nejlepší jsou ale hanojské úsměvy. A káva… !!! Read more „Hanoj není pro pěšáky. Její duch vás ale pohltí.“

Cesta do ráje je trnitá, ale stojí za to

Ha Long Bay je vietnamský turistický ráj. Vidět jej z nadhledu však není zadarmo. Musíte prolézt tmavou dírou, uplatit čarodějnici, překonat trojhlavého psa, přelézt plot, zdolat prudký svah a trnitou džungli. Ale stojí to za to. Read more „Cesta do ráje je trnitá, ale stojí za to“

Psy jíme, co je na tom divného? Malé ohlédnutí za Čínou.

Nanning byl posledním místem mojí čínské cesty. Město samotné příliš zajímavé není. O to zajímavější byla diskuze s mojí kamarádkou a couchsurfingovou hostitelkou Ying. Mimo jiné i o psech na jídelníčku. Read more „Psy jíme, co je na tom divného? Malé ohlédnutí za Čínou.“

Mrtvá sezóna u Jihočínského moře

Překročil jsem Obratník Raka. Po 12 000 km jsem narazil na něco, na co jsem dříve nebo později narazit musel. Vzduch 30, voda 30. Co si přát víc. V půlce května tu ale byla mrtvá sezóna. Read more „Mrtvá sezóna u Jihočínského moře“

S Mel na skútru jsme objevili zapomenuté čínské město

Mel učí v Guilinu angličtinu. Výlet na skútru byl její nápad. Nadšeně jsem souhlasil. Po cestě do středověkého města Daxu jsme zabloudili. Náhodou jsme tak objevili ruiny města jiného. S tajemným názvem Xiong Cun. Read more „S Mel na skútru jsme objevili zapomenuté čínské město“

Horkýže Slíže dobyli čínský venkov

Dotlačil jsem píchlé kolo do hostelu. S oroseným čelem jsem si objednal pivo a usadil se u stolku. Najednou se z reproduktorů ozvalo: „Mám v p*či na lehááátku, doma na lehááátku“. Chvíli jsem zíral s otevřenou pusou. Read more „Horkýže Slíže dobyli čínský venkov“

Čínské století páry jsem o chlup prošvihnul

V Číně jezdí parní vlaky. V každém vagónu je samovar s horkou vodou. Tahle informace z nějakého prastarého cestopisného článku mi utkvěla v paměti. V Xianu jsem nastoupil do vláčku, který se parnímu moc nepodobal. Vlastně trochu ano. Samovar s horkou vodou tu byl Read more „Čínské století páry jsem o chlup prošvihnul“

Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa

Dlážděná cesta – schody – cesta – plošina – delší schody – plošina – ještě delší schody – velkoplošná obrazovka – schody – plošinka – dlouhé schody – prudké schody – strmé schody – nekonečné schody – téměř kolmé schody – vrchol Read more „Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa“

Tři příběhy o hliněných vojáčcích slavné terakotové armády

8000 vojáků z terakotové pálené hlíny. Žádný z nich není stejný. Všichni se od sebe nějak liší. Hlinění koně i vozy. Kde se tady tahle armáda vlastně vzala? Read more „Tři příběhy o hliněných vojáčcích slavné terakotové armády“

V Číně jsem pozoroval zvýšený výskyt nové mutace člověka – člověka jednorukého

Mutantů jsem si všiml hned po příletu na letiště v Urumči. Byli všude. Zatímco ve staré dobré Evropě tato mutace postihuje převážně mladší populaci, v Číně je rozšířena napříč všemi generacemi. Read more „V Číně jsem pozoroval zvýšený výskyt nové mutace člověka – člověka jednorukého“

Tajemství čínské kuchyně

Hlavně dávej pozor na to, co tam budeš jíst…aby ses z toho nepotento…, kdo ví co ti tam všechno strčí pod nos. V tropech buď zvlášť opatrný. Pozor na psy, krysy, brouky, hady a vůbec na všechnu tu havěť, co tam jedí. Read more „Tajemství čínské kuchyně“

Usměvavá Sunny mě ulovila u čínské zdi

Ahoj, já jsem Sunny. Chceš vidět první pilíř velké zdi? Já tě tam dovedu“. Než jsem se vzpamatoval, přinesla mi sushi a tradiční čínský nápoj. „Máme taky beer bar s vlastním pivem. Chtěl bys ochutnat?“ Zbystřil jsem. Čínský minipivovar? To prolomilo všechny ledy. Read more „Usměvavá Sunny mě ulovila u čínské zdi“

Rozsypaný čaj nebo vlnovky pozpátku. První den v Číně

Malý krůček kupředu, velký skok pro lidstvo. Aneb, nečůrejte nám na podlahu. První čínský a zároveň na dlouho poslední srozumitelný nápis. Tabulka nad pisoárem vybízela pány, aby při své potřebě přistoupili blíže a zanechávali po sobě podlahu suchou. Read more „Rozsypaný čaj nebo vlnovky pozpátku. První den v Číně“

Pokračování příběhu

První etapa mojí cesty kolem světa skončila v kaňonu Čaryn na dohled od čínských hranic v kazašském Ujgursku. Druhá etapa začala v Ujgursku čínském a pokračovala obloukem přes celou říši středu až k vietnamským hranicím. Mapka cesty se mi natáhla na zhruba 12 000km. Při realizaci každého plánu je důležité začít. Podstatnější je ale pokračovat. Jsem neskutečně šťastný, že se mi podařilo uskutečnit ten zásadní, druhý krok. Pokračovat ….

Read more „Pokračování příběhu“