O mně

  Táta kolem světa – aneb jak jsem přestal odkládat svůj sen a vyrazil

Zbývalo mi pár let do padesátky. Porozvodové trable jsem měl zdárně za sebou. Včetně pár známostí, které protečou mezi prsty dříve, či později. Nic zvláštního.

Kluci byli téměř dospělí. Ve věku, kdy potřebovali víc moje peníze, než moji péči. Ve věku, kdy jsou tátovy rady stejně úplně „mimo mísu“.

Co teď? Co s načatým životem? Co bude dál?

Kdysi jsem přemýšlel o cestě kolem světa. Možná, snad, někdy? Až kluci dostudují….?

Možná? Snad? Někdy?     Pojedu hned!

Když to nejde najednou, půjde to na etapy. Někam dojedu a vrátím se letadlem. Někdy příště budu pokračovat dál.

Sbalil jsem malý baťůžek, nechal doma klukům pár drobných na domácnost a nastoupil do vlaku směr „svět“. S úsměvem, nadšením, čistou hlavou a srdcem dokořán. Vzrušený z představy, co mě čeká.

A ono to šlo. Vlaky jely, paní průvodčí se na mě smály. Krajina i kultury se měnily, jak na běžícím pásu. Lidé se se mnou fotili. Mířil jsem do exotických krajin, abych zjistil, že exotem jsem vlastně já sám.

Dnes mám za sebou tři na sebe navazující etapy putování kolem světa. Vlakem, autobusem, na kole, na motorce i pěšky. Při zaměstnání, v rámci běžné dovolené. Pomalu se chystám pokračovat dál. Tentokrát mezi bývalé lidožrouty. Před dvěma lety bych tomu nejspíš nevěřil.

Na Urale mě napadlo, že bych o svém putování mohl začít psát. O tom, co jsem zažil. O místech, která jsem navštívil. O lidech, které jsem potkal. O příbězích, které se odehrávaly všude kolem mě.

Tak nějak se narodil blog:

TÁTA KOLEM SVĚTA