8000 vojáků z terakotové pálené hlíny. Žádný z nich není stejný. Všichni se od sebe nějak liší. Hlinění koně i vozy. Kde se tady tahle armáda vlastně vzala?
Příběh první
Čeng se narodil v roce 259 před naším letopočtem. Byl synem krále země Qin. Od mladých let byl velice ambiciózní. Na trůn usedl ve 13 letech. Vládl tvrdou rukou autoritativního vládce. Nekompromisně vyžadoval dodržování zákonů. Ve 22 letech získal úplnou moc ve své zemi.
Postupně si podmanil všechny rody na čínském území. Diplomaticky nebo násilím. Pod dinastií Qin začlenil státy Han, Zhao, Wei, Chu, Yan a Qi. V roce 221 před Kristem se ve svých 38 letech prohlásil za prvního císaře sjednocené Číny. Říkal si Qin Shi Huang – první císař Číny.
Zavedl centralizovanou správu říše, rozdělenou na prefektury a okresy. Zřídil jednotnou měnu i písmo. Sjednotil jednotky objemu a hmotnosti. Budoval silnice a cesty. Proti výbojným severním kmenům dal postavit velkou čínskou zeď.
Hned od počátku vlády započal s výstavbou své hrobky. Měla být impozantní. A také byla. Pracovalo na ni 700 000 dělníků. Pohřební komora se skrývala pod mohutnou mohylou. Její strop tvořila vesmírná tělesa. Uvnitř byla vymodelována krajina. Protékalo tu sto řek, vytvořených ze rtuti. Kolem mohyly byly postaveny hradby vnitřního a vnějšího města. Na západní straně se rozkládaly zahrady s postavami zahradníků a vzácných ptáků z pálené hlíny. Na východní straně v blízkosti mohyly byly umístěny dva bronzové císařské vozy s koňským čtyřspřežím, zdobené stříbrem a zlatem. Celou hrobku střežila armáda, čítající přibližně 8 000 vojáků a koní z pálené hlíny.
Císař veřil, že velkolepá hrobka bude stále připomínat jeho slávu a celá sjednocená říše bude trvat navěky. Jenže nic netrvá věčně. Nad hrobkou se přehnala vojska nepřátel. Vnější stavby byly vypleněny a vypáleny. Ruiny se pomalu propadaly do země a mizely pod nánosy prachu a hlíny. Po pár staletích už o nich nikdo nic nevěděl.
Příběh druhý
Pan Yang Zhifa žil ve vesničce Lintong spokojeným životem vesničana. Společně se svými sousedy často nacházel v blízkém okolí zaoblené kusy pálených cihel. Vesničané je využívali různým způsobem. Na drobné stavby nebo opravy domů. Dokonce, dle starého zvyku, i jako polštář pod hlavu.
Jednou bylo třeba vykopat novou studnu. Pan Yang se společně s dalšími vesničany pustil do práce. Odkopali dva metry zeminy a narazili na spálenou zem. Bylo jim to divné, ale kopali dál. Postupně objevovali dutiny v zemi plné keramických střepů. V hloubce pěti metrů objevili podlahu. Byla pokryta torzy hliněných lidských těl.
Zpráva o nálezu se rychle rozšířila po celé vesnici. Pověrčivé babky se okamžitě vydaly na místo nálezu s kadidly a zaříkávadly. Bály se, že muži rozhněvali Boha Země a že vesnici stihne krutý trest.
Krátce po nálezu v roce 1974 se na místo přesunuli archeologové. Brzy se ukázalo, že nejde o ledajaký objev. Již v roce 1976 zde bylo zřízeno muzeum terakotové armády dinastie Qin. Pozdější francouzský prezident Jacques Chirac při své návštěvě v roce 1978 označil nález za osmý div světa.
Z pana Yanga se stal slavný muž. Jako jeden z objevitelů byl dlouho v centru pozornosti. Jeho podpis se stal ceněným suvenýrem.
Příběh třetí
Vedle centrálního nádraží v Xianu se nachází stanoviště autobusů. Najít ten pravý není problém. Nahaněči vás do něj sami dovedou. Cesta k muzeu terakotové armády trvá asi půl hodiny. Socha Qin Shi Huanga v nadživotní velikosti vítá přicházející návštěvníky. Během cesty k pokladně jsem dostal nespočet nabídek na profesionální průvodcovský servis.
Samotní vojáčci jsou umístěni ve třech zakrytých jámách. Největší je ta první. Vpředu jsou zástupy vojáku a koní. V zadní části haly je ukázáno, jak se figury sestavují z jednotlivých kusů. Součástí hal jsou i místnosti, kde stojí dokonalé kopie vojáčků. Můžete se mezi ně postavit a nechat si udělat fotku. Samozřejmě až po zaplacení.
V dalších halách je více střepů, než celých figur. Zde je patrné, jak obtížné je najít jednotlivé části těl a sestavit je dohromady. Archeologové tu pracují přímo před zraky turistů.
Ve vedlejší budově jsou ve skleněných vitrínách vystavena nalezená bronzová čtyřspřeží. Je tu také fotogalerie o budování muzea.
Opustit areál je možné pouze přes malé suvenýrové a občerstvovací městečko. Stánky se vším možným jsou všude. Malý vojáček zde stál 150 Juanů. Toho samého jsem později koupil v Xianu za 15 🙂 Turistický průmysl tady zkrátka běží na plné obrátky.
Neustále pendlujícím autobusem je možné dojet k mauzoleu Qin Si Huanga. Návštěva je v ceně. Ale v podstatě tam nic zajímavého není. Zarostlý pahorek dřívější mohyly, kolem něhož vede několik okružních chodníků s vyznačenými ruinami vnitřího města. Jde spíše o pocit. Dole pod vámi se rozkládá hrobka, jejíž krása je popsaná pouze historickými písaři. Archeologové se zde zatím neodvážili kopat a zřejmě to ani nemají v úmyslu. Alespoň si zde uděláte představu o velikosti celé svatyně.
V blízkém okolí jsem si všiml několika dílen, vyrábějících kopie slavných terakotových vojáčků v plné velikosti. Pokud potřebujete suvenýr na zahrádku, stačí si jen objednat.
Po letech fungování muzea archeologové zjistili, že vystavení vojáci rychle chátrají. Dřive byli dokonce barevní. Po vyzdvižení na vzduch však barvy rychle zmizely. Vědci se proto rozhodli část areálu znovu zakopat a uchovat jej pro příští generace. Ta stávající je ale otevřena a ukazuje impozantní dílo. Také vydělává neskutečné peníze z turistického ruchu.
Tak neváhejte. Nic netrvá věčně. Je možné, že za čas se armáda rozpadne na prach a opět zmizí v běhu dějin.
Pokud se vám článek líbil, můžete mu zvýšit karmu na blogu IDNES zde: