Vat Phou v jižním Laosu. Hinduisticko budhistický komplex khmerské říše. Uctívající jednoduchou symboliku života. Tajemný, tichý, nepřecpaný turisty. Na rozdíl od kambodžského Angkor Vatu sem Lara Croft nedorazila.
Jízda na skútru z Pakse trvá asi hodinu. Laoské silnice jsou prázdné, řízení bezproblémové. Památky jsou dobře označeny. V okolí Champasaku na pravém břehu řeky Mekong se rozkládalo dávné město. Chrám Vat Phou u paty blízké hory byl jeho duchovním centrem. Zaparkovali jsme skútr, vychutnali si lahodné „laocofee“ a vydali se na prohlídku.
Cesta ke chrámu vede mezi dvěma umělými nádržemi. Ty v minulosti sloužily jako zásobárny vody. Vlastně slouží dodnes. Nerušeně se tu pasou krávy. Občas proběhne toulavý pes, hledající stín před nemilosrdným sluncem. Turistů je zde málo. Při troše trpělivosti se dají udělat fotky úplně bez lidí.
Dlážděná cesta je lemovaná sloupy tvaru penisu. Penis-lingam je symbol života a plodnosti. Hinduistický bůh Šiva si ten svůj prý koupal ve zdejším prameni. Tvar lingamu dokonce připomíná i vršek nedaleké hory.
Vystoupali jsme po schodišti. Budovy severního a jižního paláce jsou stejné, zrcadlově obrácené stavby. Khmerská architektura působí mysticky. Někde tu určitě musí být skrytý mechanismus, kterým se otvírají tajné chodby k pokladům. Nebo vražedné pasti, nastražené na nevítané návštěvníky.
Za branou se mihla štíhlá postava s černým ohonem. Že by akční archeoložka Lara Croft? Ne, byla to jedna z místních dívek. Lara Croft si pro svůj slavný film vybrala jiný chrám stejné říše. Kambodžský Angkor Vat. Ten leží asi 250 km na jihozápad. V minulosti byly oba chrámy spojené silnicí. Angelinu Jolie jsme tedy nepotkali, ale zase je tu svatý klid.
Starší paní prodává klece s chycenými ptáčky. Za 30 000 Kipů (80Kč) jim můžete dát svobodu. Magda reaguje impulsivně: „Koupíme je všechny a všechny pustíme!“ Přesvědčil jsem ji, že ptáčky za chvíli stejně zase chytí a jejich svobodu prodají znovu. Pustili jsme dva. Byl to blažený pocit.
Pokračujeme po strmém schodišti pod klenbou větví kouzelných stromů. Nahoře stojí svatyně, ve které sedí zlatý Buddha. Hned vedle je malý stánek s občerstvením. Budiž osvícen. Je konec prosince a vedro jako v pekle. Vychlazená lahev vody je malý zázrak.
Za budhistickou svatyní vede úzká pěšinka nahoru ke skále. Za vodu jsme mohli ušetřit. Pod skalním převisem je totiž malý pramen. Posvátná voda prýští do dřevěného korýtka. Malá laoská víla nezištně plní lahve všem příchozím.
Najednou všechno dostalo smysl. Hora tvaru penisu, nekonečný životodárný pramen. Důvod proč tu vznikla svatyně, chrámový komplex a vlastně celé město. Jasná a logická symbolika.
Plni dojmů jsme se vraceli do Pakse. Po pravé straně se valil mohutný tok Mekongu, po levé se zdvihaly stráně champasackých hor. Najednou se proti nám vynořil zvláštní peloton. Houf školáků ve slušivých stejnokrojích se na kolách vracel domů. Byla jich plná silnice. Děti švitořily jako kdekoliv jinde na světě. Laos je mladá země. Věkový medián obyvatel není ani 22 let. Všude plno dětí.
Při vší úctě k mystice a životní symbolice starých khmerů – právě děti jsou ten největší symbol života 🙂