Sepnete dlaně a ukloníte se. Prsty se lehce dotknou čela. Tak začíná každý kontakt s místními. Navozuje vzájemnou úctu. Laos je budhistická země. Okolí Thakheku je provrtáno množstvím jeskyní. Mnohé z nich slouží jako budhistické svatyně. Dosáhneme osvícení?
„Tuk-tuk-tuk-tuk-tuk“, smál se a křičel Nong. Jeho tuk-tuk drkotal přes výmoly prašné cesty. Najali jsme si ho za 200 Kipů (550Kč) a vyrazili na výlet. Cílem byly jeskyně v okolí Thakheku. Originální stroj se při cestě do kopce zadýchával a přehříval. Studený obkládek na motor to ale vždycky spravil.
Budhova jeskyně
Buddhovu jeskyni objevil jeden vesničan v roce 2004. Lovil netopýry, zdejší kulinářskou pochoutku. Vylezl do míst, kde mizeli ve skále. Za malou dírou nalezl jeskyni. V ní bylo ukryto 229 sošek Buddhy. Osudový nález.
Kromě sošek je tu dnes plno dalších cingrlátek. Mezi nimi množství obětin a darů. Tu kelímek džusu s brčkem, tam paklík drobných bankovek nebo pecen chleba. Co kdo dá. Na klid a pořádek dohlíží paní v tradičním oděvu. Bohužel také na dodržování zákazu fotografování.
Do Buddhovy jeskyně míří většina návštěvníků. K nedaleké jeskyni Paseum jsme už kráčeli sami. Po vyšlapané stezce v tropické džungli. Jeskyni tvoří podzemní řeka s blankytně čistou vodou.
Před jeskyní je jezero obklopené krasovými horami. Ze břehu vede lávka do přístřešku nad vodou. Rybář na loďce dotvářel idylu ticha. Bylo slyšet pouze ševelení vánku a bzukot hmyzu. Balzám na duši.
Jeskyně sezení a flirtování (Jeskyně Tham Nang Ene)
Mladý mnich se vydal hledat dceru poustevníka. Našel ji u vchodu do jeskyně. Na tom místě potom oba zamilovaní sedávali a flirtovali. Dost možná sedí a flirtují dodnes.
Do jeskyně se vstupuje po širokém dvojschodišti. Kolem podzemní říčky vede stezka pod krápníkovou klenbou. Podél stezky jsou místa se svatými soškami. Místní se tu zastavují, pokládají dary a meditují.
Sloní jeskyně
Za bránou mezi sochami slonů je pokladna. Vstupenky prodával čilý stařík. Zeptal se, odkud jsme. Odpověděli jsme, že z Polska a z České Republiky. „Z Československa“, dodal jsem rychle, protože tenhle název většinou funguje lépe. „Z Československa?“, podivil se děda. „Vy jste se přece před lety rozdělili na Česko a Slovensko. Je to tak?“ Vyrazilo mi to dech. Od laoského staříka, prodávajícího vstupenky do jeskyně jsem tak detailní znalost nečekal.
Vystoupali jsme do jeskyně ve skále. Byla opět plná různých soch a sošek. V životní velikosti i miniaturních. Také zde leželo množství darů od místních. Výhled na vesničku dotvářel panorama laoského venkova.
Do Thakheku jsme se vrátili v pozdním odpoledni. Na kopečku tuk-tuk opět stávkoval. Nakonec se zastavil úplně. Nong doběhl do nedalekého krámku pro chladnou vodu. Studený zábal motoru prospěl. Ale proč vlastně spěchat?
Večeře u Mekongu a lahev Beer Lao ukončily další z fantastických dnů na cestě. Laos si nás začínal podmaňovat. Svým klidem a úsměvem. Úsměvem, který je nakažlivý přesto, že se za ním skrývá každodenní tvrdé živobytí. Svým způsobem jsme osvícení dosáhli.