Dosáhnul jsem kóty 3 200m nad mořem. Tentokrát lanovkou, což je trošku srabárna. Ale nejsem na horské expedici. Ve vrcholovém baru jsem tu narazil na reklamu Karlovarské Becherovky. Česká stopa je prostě všude. Pan prezident by měl radost:-) Read more „Ťan Šan – Nebeské hory s českou stopou“
Archiv autora: vladimirhauk
Astana – Noc v hodinovém hotelu města budoucnosti
Astana žije světovou výstavou Expo 2017 – Future Energy. Prezentuje se, jako město budoucnosti. Mě však přivítala hotelem, kde se provozuje řemeslo z té nejhlubší minulosti. Read more „Astana – Noc v hodinovém hotelu města budoucnosti“
První kontakt s Kazachstánem
Kazachstán mě přivítal oroseným pivem s nápisem: „Český Džbánek – živá česká tradice.“ K tomu jsem navíc dostal perfektně opečený šašlik. Řekl bych, že to bylo lepší než „Chléb a sůl“ 🙂 Read more „První kontakt s Kazachstánem“
Ural-jednou nohou v Evropě, druhou v Asii
Toulal jsem se po hřbetu kontinentů. Chvilku jsem byl v Evropě, chvilku v Asii. V mezikontinentálním rozpoložení jsem si vzpomněl na největšího Čecha Járu Cimrmana. Inspirovalo mě to natolik, že jsem natočil speciální video 🙂
Read more „Ural-jednou nohou v Evropě, druhou v Asii“
Zlatousť, zapomenuté místo pod Uralem
Nejdojemnější příběh z cesty jsem zažil právě tady! Ve městě s malebným názvem a s nádhernou kulisou jižního Uralu. Ve městě, kde se tak trochu zastavil čas.
Read more „Zlatousť, zapomenuté místo pod Uralem“
Ufa, metropole Baškortostánu
Prosím vás, jak se dostanu k Ruskému kolu? Kam? K Ruskému kolu. K čemu? Nerozumím. No, k takovému velikému kolu s kabinkami, co je z něj výhled do okolí. Jo vy myslíte ke Kolesu rozhlyda? Tak to musíte tudy. Ale proč tomu říkáte Ruské kolo? Read more „Ufa, metropole Baškortostánu“
Jak jsem potkal Ježíše Krista v kazaňské mešitě
Mluvím snad tatarsky? Tuhle hlášku občas použijeme, když nás někdo nevnímá. Až do loňska jsem netušil, jak taková tatarština skutečně zní. Rachim integez Kazanga! Vítejte v Kazani! Rachim integez Tatarstanga! Vítejte v Tatarstánu! Read more „Jak jsem potkal Ježíše Krista v kazaňské mešitě“
Moskva, výstavní kráska s nosánkem trošku nahoru
Jak na mě zapůsobila Moskva? Nejprve se mi chtělo napsat něco ve smyslu, že je to luxusní výkladní skříň kapitalismu. Pak mi to přišlo jako hloupé klišé a zkusil jsem to jinak. Dost možná ještě hloupěji 🙂 Read more „Moskva, výstavní kráska s nosánkem trošku nahoru“
Minsk, bílá metropole Běloruska
Z Grodna jsme vyjeli přesně. Autobus byl poloprázdný. Noční rachot čistícího vozidla pod mými okny se okamžitě projevil. Po nájezdu na dálnici jsem rychle usnul.
Probudil mě hlas řidiče: „Za 5 minut pokračujeme.“ Stáli jsme u zelené benzinky Belorusnefť. Read more „Minsk, bílá metropole Běloruska“
Placatá země s lidským pivem
Moje další putování vedlo do Běloruska. Země tak blízké a přece zahalené tajemstvím. Kromě velice strohých a většinou nelichotivých zpráv v médiích, jakoby vůbec tahle země neexistovala. Jak to tam vlastně vypadá? Jedu to zjistit! První zastávka – Grodno. Read more „Placatá země s lidským pivem“
Allah akbar – Bůh je veliký. Není boha kromě Boha a Mohamed je jeho prorok
Jsem snad už ve střední Asii? Nebo jsem se nějakým zázrakem ocitnul v Orientu? Ne! Stále jsem ještě neopustil území křesťansky konzervativního Polska.
Na mém dalším, tentokrát docela krátkém, úseku cesty kolem světa jsem se vezl autem. Read more „Allah akbar – Bůh je veliký. Není boha kromě Boha a Mohamed je jeho prorok“
Multikulti Bialystok a jeden velký sen malého chlapce
Z bialystocké katedrály jsem zamířil přímo do protějšího Palácového Parku. Alejí ze vzrostlých stromů jsem se dostal na můstek přes vodní příkop. Zde začíná Zahrada Branických. Přivítaly mě dvě bílé lvice s ženskými hlavami, každá s jedním malým barokním chlapečkem na zádech. Read more „Multikulti Bialystok a jeden velký sen malého chlapce“
Jak bialystočtí přechytračili báťušku cara
Bialystok – konečná stanice. Prosíme, vystupte. Vypadá to, že jsem na konci světa. Vystoupil jsem z vlaku a nasál vůni severovýchodního Polska. Po železném nadchodu přes koleje jsem zamířil k centru města. Trasu jsem měl v hlavě nastudovanou z google maps. Read more „Jak bialystočtí přechytračili báťušku cara“
V zemi, kde ženy „páchnou“ (krásně :-) )
Ve vlaku z Varšavy do Bialystoku jsem jen tak seděl a koukal z okýnka. Kolem ubíhala rovinatá polská krajina s městy i zapomenutými vesničkami. Pole se střídala s lesíky, občas se objevil mokřad, říčka nebo rybník. Přemýšlel jsem o Polsku. Read more „V zemi, kde ženy „páchnou“ (krásně 🙂 )“
Varšava – šarmantní dáma na Visle
„Marťas, hodíš mě na nádraží? Vyrážím na cestu kolem světa.“ „Jasně tati, v kolik ti to jede?“ „Ve 23:16, ale chtěl bych tam být radši dřív. Nerad bych tenhle vlak zmeškal. Přece jenom nejedu na nákup, ale kolem světa.“ Read more „Varšava – šarmantní dáma na Visle“
Koncepce malého baťůžku
Moje první dobrodružná cesta vedla s kamarády do teplickoaršpašských skal. Bylo mi asi 16 a poprvé jsem spal pod širákem. V baťohu spacák, místo karimatky jen kus igelitu ale hlavně spousta zbytečného oblečení a jiných věcí. Read more „Koncepce malého baťůžku“
Kudy tudy do světa?
Pro svůj plán cesty kolem světa jsem měl vybranou klasickou jižní trasu. Přes Balkán, Turecko a Írán. Jako cíl první etapy se mi na mapě zalíbila kazašská Almaty téměř již na hranici s Čínou. Read more „Kudy tudy do světa?“
Pouť – kacířské zamyšlení před cestou
Pouť nebo cesta je fenomén, který provází lidstvo od počátku věků. Od nepaměti se lidi stěhují, přemisťují a putují. Za lovem, obživou, kořistí, lepším životem, za prací, za odpočinkem nebo jen tak za poznáním. Vydat se na cestu či vydat se na pouť je čin, který Read more „Pouť – kacířské zamyšlení před cestou“